top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist

Vliv Keltů v dějinách

Vydáno dne 29. 05. 2006 (15873 přečtení)

Keltové vstoupili do kosmického cyklu dvanácti konstelací zvěrokruhu na počátku vlády znamení Berana. Přibližně dva tisíce let trvající období Berana od roku 2 300 až do roku 150 B.C. (před Kristem) bylo osudové pro civilizační a kulturní vliv keltských kmenů v celé Evropě. Tato kultura byla v souladu s keltskou vírou o životní harmonii a duševním zdokonalování rozvoje lidského poznání. Keltské vzdělání, během jejich pozemského bytí, bylo založeno na ústním sdílení. Keltské společenství vyvolených druidů (kněží, soudců a rádců) dávalo přednost orálnímu předávání informací, neboť pouze oni byli nositeli paměti, vzdělání a v nutných případech také uživateli převzatého pisma (na mincích).

Z hlediska keltského vnímání a poznání bylo pořizovaní písemných záznamů vlastních dějin, vědomostí a znalostí považováno za zcela zbytečné a hmotně pomíjivé. Keltové také netoužili po monumentálních stavbách chrámů pro svá božstva nebo pro oslavu své vojenské moci a síly k pořizování vítězných  megalomanských válečných oblouků. Z keltského životního stylu vyplývala touha po aktivním ekologickém soužití a úcta k okolní posvátné přírodě. První výrazná oblast keltské civilizace se formovala v Zaalpském severo-západním prostoru od Bohemia a Noricia až do oblasti Burgundska. Bylo to v období nazývaném Halštatská kultura od roku 700 do 400 B.C. Kmenoví vládci té doby byli ovlivňováni výměnným obchodem s východní iránskou civilizací Skythů z oblasti za Karpaty nebo ilyrských kmenů na Balkáně. Dokladem tohoto východního vlivu jsou dřevěné pohřební komory s kostrami keltských vládců nebo vojevůdců na čtyřkolových vozech spolu s artefakty v navršených mohylách v  Hochmichele (Německo) nebo Graechwil (Švýcarsko), případně Bylany u Českého Brodu. Podobná komorová mohyla s kostrou  „Princezny z Vix” se nacházela nedaleko obce Vix v  Burgunsku. Byl to nejúžasnější nález pohřebních milodarů v „barbarské” části Evropy. Nález svědčil o tom, že tato západní část keltské civilizace v halštatské době měla naopak obchodní styky s řeckými osadami na jihu Evropy. Obrovská 1,64 m vysoká bronzová nádoba s reliéfem zdobeného hrdla nádoby je řeckým mistrovským dílem. Také další bronzové nádobky a fragmenty amfor na dovoz vína jsou řeckého původu z období 530 až 515 B.C. Od pátého století před Kristem se původní keltská aristokracie začala rozpadat po nástupu nové generace vládců. Začal exodus celých keltských kmenů do východních území helénského Balkánu a jižních bohatých Předalpských oblastí. Důvodem keltské migrace bylo přelidnění a obtížnost zajistit dostatečnou obživu po populační explozi ve své domovině. Dalším důvodem bylo snad bohatství kupců a lákavé zboží etruského a řeckého původu, které nakupovala vládnoucí keltská hierarchie. Historik Livy vysvětluje toto stěhování také jako „dobrodružství ambiciózních mladých mužů”. Nástupem laténského období od roku 400 B.C. se mění celá keltská společnost. Dochází k opětnému usazení a konsolidaci po exodu keltských kmenů na nově obsazeném území. Většina kmenů skončila po marné snaze o uchování své svobody pod římskou administrativní správou. Podle oxfordského profesora Barry Cunliffea se jednalo o tyto význačné keltské kmeny:
Boii (Bojové). Bojové (znamená „strašní”) patřili k nejpočetnějším kmenovým společenstvím a byli jedním z nejmobilnějších keltských kmenů. Hlavním centrem moci bylo pravděpodobně oppidum Závist (blízko Prahy). V pátém století před Kristem značná část Bojů migrovala přes Alpy do Pádské nížiny a usadila se kolem nynější Boloně. Na severu Itálie byly osady Bojů pod stálým tlakem římských legií. Další část Bojů se usadila v Panonii a také v Podunají. Zbytek Bojů zústal ve své původní domovině. V počátku druhého století před Kristem se poté, co byli několikrát poraženi římskými legiemi na severu Itálie, Bojové začali opět stahovat do své původní vlasti. Důvodem exodu Bojů z Bohemie v roce 113 B.C.  byl tlak lupičských výpadů Cimberů (považovaných částečně za Kelty) a také tlak germánských kmenů Teutonů ze severu. Později v roce 107 B.C. Cimberové společně s keltskými kmeny, pod vedením bojského krále Boiorixe, uzavřeli spojenectví proti římským posádkam v Galii. Po porážce Bojů od dáckým králem Burebistou v Panonii roku 60 B.C. podstatná část vládnoucí hierarchie Bojů migrovala do oblastí Noricie (Rakouska), Helvecie a nakonec Galie, kde se chtěla usadit společně s Helvéty v novém „životním prostoru” mimo dosah Germánů a Římanů. Početný válečný sbor Bojů se společně s Helvéty zúčastnil bitvy u Bibracte (Autun) s legiemi G. I. Caesara.  Caesarovi posloužila zmíněná migrační vlna jako záminka k bitvě a k porážce kmenů Bojů a Helvétů u Autun roku 58 B.C. Po porážce bylo Bojům dovoleno usadit se v zemi keltských Aedui (v burgundské oblasti Cote ď Or) pod označením „přátelé Řima”. Značná část řemeslníků a zemědělců z kmene Bojů, která byla připoutána ke své půdě a ke svým dílnám, zůstala ve své původní domovině Bohemii. Jejich soužití s nově příchozími migračními vlnami Germánů a Slovanů jim zaručilo zachování keltských kulturních znaků až do počátků raného feudalismu.
 
Biturges (Biturgové). Biturgové obývali jednu třetinu Galie. Tento keltský kmen dal vzniknout konfederaci keltských kmenů v Galii krále Ambigata (asi v rozmení roků 534 až 508 B.C.). Král Ambigatos umožnil ambiciózním synům své sestry  Bellovesovi a Segovesovi vytvořit dvě dostatečně velké ozbrojené družiny, aby bezpečně došly na místa určená božským záměrem. Segovesovým losem byl Hercynský les na území keltských Bojů. Příchod družiny prvních písemně doložených „historických Keltů“ do naší země pod vedením Segovese se zřejmě odrazil v Kosmově kronice v pověsti o příchodu praotce Bohemica (praotec „Čech“). Bellovesovi bylo k posvátné migraci (ver sacrum) určeno území Pádské nížiny. Později se k Bellovesovým Biturgům připojily skupiny keltských Insubrů a také Bojů, které se usadily společně na území Etrusků.
Hlavním městem pravlasti Biturgů bylo město Avaricum (Bourges) v Galii. Biturgové za války proti Caesarovi odmítli uposlechnout Vercingetorixův rozkaz vypalit své hlavní město a ustoupit. Římané obsadili a dobyli Avaricum, obyvatele vyvraždili a pouze malý počet Biturgů, který tento masakr přežil, byl vzat do otroctví. Takto významný a mohutný kmen „bratranců“ našich Bojů byl naprosto zdecimovan. 
 
Helvetii (Helvéti). Kelský kmen, který obýval dnešní území Švýcarska. V prvním století se počet Helvétů začal rozrůstat. Pod tlakem severních kmenů se Helvéti společně s Boji dali na pochod do Galie. V roce 58 B.C. Caesar zastavil jejich pochod v bitvě u Autun a Helvéty porazil v poslední bitvě u Longres. Caesar nakonec Helvéty přinutil vrátit se zpět domů do Helvétie. Později byli keltští Helvéti podmaněni kmeny Germánů. Přesto si tento kmen uchoval nadále své keltské tradice.
 
Aedui (Headui).  Významný keltský kmen, který žil v Galii a jeho hlavním centrem bylo osídlení kolem Autun (Bibracte). Tento kmen „vypalovačů” (aed znamená „vypalovat”) byl usazen na obchodní cestě kolem řeky Rhone a přisvojil si římskou kulturu. Mnohdy byli Headui prostředníkem Říma mezi keltskými kmeny. Jejich autorita postupně začala poklesávat. Ale jejich kontakty s Římem jim navrátily dřívější důležitost hlavně při hledání spojence proti tlaku barbarských Germánů. Po smrti jejich vládce Dumnoriga byl kmen Headui ochoten připojit se ke vzpouře v Galii a povstat proti Caesarovi. Nakonec kmen přijal římský mír  „Pax Romana”.
 
Arverni. Mocný keltský kmen, který sídlil v dnešním kraji Puy-de-Dome na řece Allier. Tento kmen byl v době Caesarovy vlády v naprosté opozici proti Řimu. Nejznámějším zvoleným vojevůdcem konfederace galských kmenů a králem kmene Arvernů byl Vercingetorix. Hlavním městem byla Gergovia. Poslední velká bitva galských kmenů skončila porážkou pevnosti Alésie. Král Arvernů a poslední velký galský vládce kapituloval, byl odveden v řetězech do Říma, a tam popraven. Na jaře roku 51 B.C. byl duch odporu kmene Arvernů zlomen, když byla poslední jejich  strategická pevnost Excellodunum na pevné skále v kraji Dordogne donucena se vzdát a podrobit se římskému vojsku.
 
Venetii (Venetové)
. Venetové byli námořní velmocí v době Caesara. Jejich velká flotila měla domovské přístavy na jihozápadě Armorického poloostrova. Hlavním městem bylo Vannes. Převážnou činností Venetů byl námořní obchod s pobřežím Galie, Británie a Irska. Caesar požadoval, aby se Veneti podřídili Římu. Porážkou Venetů na moři u Quiberonu si římská vojska, za pomoci keltských žoldáků, zajistila nadvládu na moři kolem pobřeží Galie a kanálu mezi pevninou a Británií v roce 56 B.C. Náčelníci a vojevůdci Venetů byli popraveni a ostatní Venetové byli prodáni do otroctví.
 
Nervii (Nerviové)
. Jeden člen z keltské konfederace belgických kmenů, který žil v centru Belgie, východně od Scheldtu. Za svůj tvrdý odpor proti Caesarovi byli prakticky vyhubeni, země vypálena a ten, kdo přežil, byl prodán do otroctví.
 
Sequani (Sekvanové)
.  Galští Sekvanové vedli se svými mocnějšími sousedy Aedui spory o dominantní postavení v Galii. Hlavní město Sekvanů bylo Besancon (Vesonito).  Protože neměli podporu mezi ostatními Kelty, hledali ji u germánských kmenů. Germanský kmen Seubů využil rozporů mezi keltskými kmeny a donutil ostatní keltské kmeny platit mírové výkupné. Nakonec Sekvanové po porážce germanského spojence našli nového ochránce v Římu.       
 
Scordisci (Skordiskové). 
Po neúspěšné migraci keltských kmenů do Řecka, se Skordiskové jako jeden z vlivných keltských kmenů usadili v údolí Dunaje, Dravy a Sávy. Tam vytvořili vládnoucí hierarchii s hlavním městem Singidunum (blízko Bělehradu). Dákové se spojili se Skordisky, aby zadrželi tlak římských vojsk na Balkáně. Keltská kultura Skordisků byla silně ovlivněna helenizací při vzájemné kulturní výměně.  
 
Durotriges (Durotrigové)
. Mocný keltský kmen obsadil Dorset na jihu Británie. Hlavním centrem moci byla zřejmě pevnost Maiden Castle (Mai-dun). Římská legie pod vedením Vespasiana zničila více než dvacet kamenných pevností, než se jí podařilo podrobit Durotrigy a dostat kmen pod římský vliv v roce 70 A.D. Durotrigové se později  soustředili kolem neopevněného keltského města Dorcic (Dorchester) a uzavřeli s Římem mír.
 
Iceni (Icenové)
. Britský keltský kmen, který byl usídlený v Norfolku a Suffolku. Jejich král Prasutagus sám přijal titul „závislého krále” z rukou vládce Británie římského císaře Claudia. Když keltský „král” Prasugatus zemřel, do čela povstání proti římským utlačitelům se postavila jeho žena královna Boudicca. Rebelie byla špatně připravena a nakonec nelítostně Římany poražena.
 
Trinovantes. Jejich slavným králem byl Brennos, který se jako dobyvatel zmocnil Říma s dalšími keltskými kmeny v roce 390 až 387 B.C. Král později po návratu do rodného území (kolem řeky Temže) získal velkou slávu a byl pohřben v hlavním středisku kmene Trinovantů v městě Londýně (Luddun). V době Caesara byl kmen v konfliktu se sousedním keltským kmenem Catuvellaunů. Trinovanté se stali spojenci Říma a jejich vládci zbohatli na obchodě s římskou říší. Dováželi především víno a luxusní zboží.
 
Volcae-Tectosages (Volko-Tekoságové)
.  Tyto dvě spojené odnože byly součástí jednoho keltského kmene, který byl původně severním sousedem Bojů (Boii) ve Střední Evropě.  Ve své původní domovině měli Volko-Tekosagové problém s nájezdy Cimberů a  Germánů. Jedna část kmene se usadila v Galii kolem města Tolose (Toulose), které se stalo jejich hlavním střediskem. Druhá část se vydala směrem na Balkán. Válečníci Volko-Tekoságů byli součástí armády keltských kmenů, která vyplenila řecký chrámový komplex věštírny v Delfách, považovaný za nejposvátnější místo helénské civilizace. Východní pouť Tekoságů skončila v Anatolii u města Tavium. Solidarita mezi oběma částmi keltského kmene byla patrná v jejich současné podpoře římského vlivu, jak v Galatei, tak v Galii. Galští Tekoságové se vzbouřili proti Římu a v roce 106 B.C. byli poraženi. Výkupným byly jejich zlaté a stříbrné poklady, které byly pobrány římským vojskem. Zlato nalezené v keltském posvátném depotu u Tolose údajně pocházelo z věštírny v Delfách. Tekoságové z  galské Provence se mírumilovně vrátili opět pod římskou správu Galie. Galatea v Anatolii se stala také římskou provincií v roce 25 B.C.        
 
Eravisci (Eraviskové)
.  Keltský kmen, který obsadil značnou část oblasti Panonské nížiny s hlavním sídlem v Budapesti. Keltská kultura kmene přežívala v prvním období římské okupace Panonie v době prvního století B.C. Převážně šlo o uchování stylu keltského oděvu a šperků, které nosily bohaté rodiny.
 
Brigantes (Briganté)
. Nejpočetnější konfederace klanů napříč severní Anglií mezi Irským mořem a Severním mořem. Jejich hlavní sídelní oblastí bylo nynější hrabství Yorkshire až k Hadrianovu valu. V prvním století A.D. se Briganté stali spojenci Říma po uzavření příměří s jejich královnou Cartimanduou a jejím manželem Venutiem. Po jejich rozvodu Venutius svrhnul královnu a přestoupil na protiřímskou stranu. Královna požádala o pomoc římská vojska, ale Venutius měl silnou podporu mezi Briganty, a tak si uchoval titul „závislý král” pod vlivem Claudiovy římské správy. Roku 74 A.D. byli Briganté podmaněni Římem.  
 
Catuvellauni
. Významný kmen keltských Britons. Kmenové území Catuvellaunů se rozprostíralo v jižní Anglii s hlavním střediskem moci na mohutném hradišti Wheathampsteadu. Jejich sousedé byli Iceni a konfliktní kmen Trinovantů. Král  Cunobelin byl konfederací keltských Britons (Britů) zvolen nejvyšším králem (High King). Jako nejvyšší král Cunobelin získal nové hlavní sídlo Camulodun. Po smrti krále, jeho syn Caratacus se stal králem kmene a dále vedl vojenský odpor proti římským okupantům od Kentu až k horskému území Walesu po dobu devíti let. Bývalá královna Brigantů Cartimandua zradila britského krále Caratacuse z Camulodunu (Colchesteru) římským legiím. Král Caratacus byl poražen Claudiovými legiem, a poté  se svou rodinou triumfálně přiveden do Říma, podobně jako galský nejvyšší král Vercingetorix. Římský císař Claudius nakonec Caratacusovi a jeho rodině udělil milost s podmínkou doživotního vyhnanství v hranicích města Říma. Odpor vedený Caratacusem skončil roku 51 A.D. a byl posledním keltským vzdorem v jižní Británii.   
 
Parisii (Parisiové). 
Tento kmen se usadil v regionu dnešní Paříže. Hlavním městem Parisiů byla Lutetia, předchůdce Paříže. Caesar se po svém setkání s bývalými náčelníky galských kmenů v Amiensu rozhodnul rozdrtit vzdorující kmeny právě v okolí Paříže a donutit keltské kmeny, aby přijaly „Pax Romana” s římskou správou země. Od roku 55 B.C. nebyla již zaznamenána prakticky žádná protiřímská vzpoura na celém území Galie. 
 
Pod římskou nadvládu se nedostaly pouze kmeny Keltů žijící v horských oblastech Walesu a keltské kmeny usazené za římským hraničním Antoniovým valem v severni Británii (Alba). Také ostrovní Irsko uniklo invazi římských legií, protože Římané nikdy mocensky neovládli Irské moře.  
Keltové si uvědomili, že se změnou vlády Berana ve znamení zvěrokruhu dojde také k civilizační změně v lidské společnosti, která ovlivní další vývoj v keltské části Evropy. Keltové věřili, že obrovská duchovní síla a kulturní civilizační hodnoty uložené v lidské duši (mozku) se opět uplatní při každém jejich znovuzrození – reinkarnaci. Takto uložená paměť vyvolených druidů měla být budoucím zárodkem při opětném návratu Keltů do dějin. Toto mělo posloužit k vzestupu vzdělanosti v jejich původní vlasti.  Právě v křesťanském období vychází z této orální keltské tradice irský Brehonův zákon nebo Walešský zákoník. Řím se obával vlivu vzdělaných druidů, protože jejich náboženství se nadále šířílo okupovaným územím pod římskou správou v průběhu prvního století A.D. Od dobytí Galie se přes zákaz druidů keltský jazyk začal zapisovat za použití latinky (kalendář z Coligny). Přední keltské rodiny se začaly romanizovat, zatímco většina obyvatel se snažila udržet si své keltské tradice a mluvila keltsky. V roce 59 A.D. římská vojska totálně zmasakrovala centrum druidské univerzální vzdělanosti na ostrově Anglesey. Římská moc se obávala této driudské univerzity, která měla významný vliv v celém keltském světě, včetně území zromanizovaných keltských kmenů kontinentální Evropy od roku 55 B.C.
 
Dočasný ústup Keltů byl relativně pokojný po konečném vítězství římských legií nebo po obsazení původních keltských území kmeny Germámů nebo Slovanů v době římské. V 60. letech B.C. byli dokonce někteří vzdělaní Keltové píšící latinsky  považování za Římany (např. Catulla) nebo se stali římskými politiky (např. římský konzul Caesonius).
Skotsko, Irsko a hory Walesu byly poslední osamělou výspou a skanzenem nezromanizované keltské civilizace a také útulkem uprchlých druidů. Znamení Ryb a narození Krista nebylo jen počátkem nového letopočtu, ale bylo také počátkem Kultury doby římské a obdobím nástupu vlivu křesťanství. Keltové na základě svého přesvědčení začali postupně splývat s jinými národy v Evropě. Podobně docházelo ke konverzi keltských druidů do křesťanských misií a pomocí těchto misií se jako mniši vraceli do zemí původního keltského světa:
Sv. Columbanus narozený v Leinsteru se usadil v Burgundsku, kde založil opatství. Dále cestoval do Rakouska (Noricie), Helvetie a keltské Lombardie, kde založil klášter v Bobbio. Iro-skotské misie také vstoupily do keltské Bohemie.
Sv. Havel (St. Gall) byl společníkem sv. Columbana na jeho cestě z Irska do kontinentální Evropy. Jejich cesta se rozdělila v Bregenz (Rakousko) a v roce 612 A.D. se sv. Havel usadil a založil slavný klášter St. Gallen v zemi keltských Helvetů. Klášter se stal od devátého století významným křesťanským centrem keltské vzdělanosti pro severozapadní Zaalpské oblasti. Kostel sv. Havla a později klášter irských mnichů byl založen u Hybernů v Praze (Hybernia - Irsko).
Sv. Fridolin podnikl cestu do keltských oblastí podél řeky Rýn, kde založil klášter v Saeckingenu, a je oslavován také v Helvetii.   
Sv. Cilian byl irským biskupem, který je nazýván apoštolem Franconie. Zemřel mučednickou smrtí ve Wuertzburgu roku 697 A.D.
Sv. Bonifác studoval v klášterech v Exeteru a Nurslingu. Po dvacet let pracoval v keltských oblastech mezi Germány a Franky po roce 717 A.D.  
Celtic Church (Keltská církev) Její síla byla založena na misionářském úsilí a keltské tradici nezávislosti. Síla Římské církve byla naopak založena na hierarchické centralizaci s papežem jako hlavou církve. Rozdílnost pojetí obou církví byla zdrojem konfliktů a výsledkem byla nakonec konformita k Římu.   
 
Keltské kmeny pro svou hašteřivou nejednotnost nikdy nevytvořily mohutný národ a velkou jednotnou centralizovanou říši. Přesto Keltové zásadně ovlivnili jednotnou cilivizační kulturou, duchovní a emocionální úrovní velké kontinentální území Evropy a Britské ostrovy. Keltská řemeslná dovednost a technologické znalosti v době svého největšího rozmachu byly srovnatelné teprve s řemeslnou zručností manufaktur 18. století pozdního feudalismu.
V současnosti, kdy lidské společenství dynamicky hledá nové duchovní hodnoty a návraty k přírodě, má keltské podvědomí v našich duších velkou šanci opět vzklíčit. Naši blízcí příbuzní „bratranci” žijí regionu Burgunsko a Berri. Víra vzdělaných druidů a jejich přesvědčení o návratu Keltů do dějin mohou být svědectvím toho, že dochází k ustavičnému obnovování a rozšiřování našeho bytí v nové životní situaci.
 
F. E. Pivec, Praha 29.ledna 2006
Výběr z bibliografie
Barry Cunlife: The Celtic World, London 1992
Peter Berresford Ellis: The First Millenium of Celtic History, London 1990
Francis Pryor: Britain BC, London 2003


( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot