top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist

Keltská jména

Vydáno dne 19. 02. 2005 (25373 přečtení)

Lidé jsou zvyklí jména překládat, protože vědí, že Jiří je George, Jan je John, naproti tomu Günther je česky Vintíř. Tak jak je to s těmi keltskými?

Jak praví klasické úsloví, všechno je jinak. Daniel a Jan jsou jména hebrejská, která se díky rozšíření křesťanství dostala do celé Evropy a jejich výslovnost a pravopis se přizpůsobily různým jazykům.  Evropské národy prošly dlouhým vývojem a díky starým Římanům píší všechny latinkou. Ty, které  jí nepíší, zase díky starým Řekům píší alfabetou a její dceřinnou odnoží – cyrilicí.  A tak mají k vyjádření zvukomalby něco přes dvacet písmen, některé i více, čeština jich má díky diakritickým značkám 39.
V celé Evropě zdomácněla jména řecká, latinská, hebrejská, a konečně jména tzv. barbarských národů, tedy germánská (severská – mezi ně patří i řada slovanských jmen), keltská, slovanská, románská, a pak ještě také ugrofinská, abychom byli spravedliví a nezapomněli na nikoho.
     Takže k těm keltským. Keltové se pojmenovávali podle všelijakých hrdinů, božstev, podle osobních vlastností…
U některých jmen je znám jejich faktický význam, u daleko větší řady již ne. Některá keltská jména se vyskytují i v současném kalendáři, kde dominují v každé zemi jednak jména křesťanských svatých, jednak jména biblická, a samozřejmě jména národní (například: Vojtěch , Václav – jména zároveň křesťanská i slovanská, Josef, Marie – biblická jména, František – jméno světce, Libuše – jméno pohanské a slovanské). Uveďme jiný příklad: Patrick – jméno keltské a křesťanské, Brigitte – jméno keltské, podle pohanské bohyně, která byla zároveň prohlášena i za svatou Brigitu z Kildare, Cedrick – keltské jméno… keltská jména se liší svou etymologií. V současnosti používaná keltská jména jsou především insulárního (tj. z britských ostrovů) původu. Anebo také z Malé Británie, tedy Bretaně. Značnou část z nich najdeme i v oficiálních kalendářích Francie, Irska, Británie, zrovna tak, jako v našem kalendáři nacházíme stará jména slovanská. Avšak existují jména, která už v kalendářích nenacházíme, a ani v zemích původně keltských se u živých lidí již nevyskytují – ať už to jsou jména hrdinů a božstev či jiných bytostí. S těmito jmény si pak začíná pohrávat fantazie současných lidí, a vytváří jejich odvozováním či připodobňováním  další nová “stará keltská jména” – tak jsem poznala ve Francii Elanis, v Německu Gawana a Alanona, v Belgii Govannona, a konečně i mé keltské jméno Valenis vzniklo podobně.
Jména se vyvíjejí a tvoří, v tom nám myslím žádné matriky ani občanské průkazy nezabrání. K tomu jenom z jazykového hlediska: -is je koncovka ženská, -an a  -on, nebo také -os (Cernunos, Elaios) zase signalizuje mužské jméno.  A ještě něco, oblíbená jména s koncovkou –rix (Vercingentorixem počínaje a Asterixem s Obelixem konče) jsou slovní složeniny. Rix znamená tolik, co král, panovník, zkrátka velký šéf.  Že tyto koncovky laténských a možná ještě starších jmen připomínají řečtinu? Ano, správný postřeh,  signalizuje to totiž  indoevropský původ keltských dialektů. Pokud vám připadá, že jména Govannon a Elaios k sobě mají dost daleko, že vypadají, jako by nepocházela z jednoho jazyka, pak máte pravdu. V době laténské se sice na kontinentu spolu docela dobře domluvili,  ale už tehdy se keltské jazyky dělily na dvě zásadní části -  kontinentální a ostrovní. Jazyk goidelský se používal spíše (kmen Goidelica) ve střední Evropě, včetně dnešního Německa, a jazyk, z něhož posléze vznikla gaelština, kterou se hovořilo ještě ve středověkém Irsku, byl charakteristický pro Bretaň a britské ostrovy. Galie – zhruba dnešní Francie – brzo hovořila galorománsky, to znamená směsí gaelštiny a latiny. Ale to je jenom zjednodušené podání, a pokud má někdo ucelenější znalosti, nechť promine a laskavě mne doplní. Pozůstatkem starých časů je i galicijský dialekt (Galicie – keltská část dnešního Španělska).
    Na závěr ještě něco: Keltové v určité době přidávali ke svému jménu i jakousi obdobu našeho moderního příjmení. Označovali tak svou příslušnost k rodině, rodu či klanu, anebo území.  Bylo to asi důležité v době, kdy muži často pobývali mimo domov, umírali v boji, a jako známo – matka vždy jistá, otec vždy nejistý. A proto bylo tak důležité, aby válečník z boje se navrátivší slavnostně uznal dítě, které se za jeho nepřítomnosti doma narodilo jeho ženě, za své. Tak se dodnes udržela ve Skotsku a Irsku jména jako MacLeod, McGowan, O´Brien – tedy syn Leodův, Gowanův, Brienův… Podobné útvary najdeme v severských příjmeních - Olafsson je syn Olafův, Johansson syn Johanův,  Leifdottir dcera Leifova. Tady musím říci, že u těchto jmen, a například na Islandu příjmení pořád takto vznikají, je naprosto nesmyslné přechylovat při překladech do češtiny ženská jména – paní Leifdottir(ová)  již ženskou koncovku má. Je to Leifova dcera. Její bratr se totiž jmenuje  Leifsson.. U slovanských jmen se severské vlivy zachovaly zejména v Rusku jako tzv. otěčestvo. Petr Iljič Čajkovskij je Petr, syn Iljův, a  tak dále.
Takže  k základnímu problému – jména hebrejského či slovanského původu do keltštiny přeložit nelze. Jména, jakákoli, lze pouze přizpůsobovat výslovnosti v různých jazycích. Obliba keltských jmen, zdá se, stoupá. Ale to je asi zdání u nás. Jména významných Keltů a Keltek provázejí mnohé lidi doposud. Svědčí to i o oblibě jejich původních nositelů – zářným příkladem budiž keltská původně insulární bohyně Brídhe, Bridget, Brigit, jejíž obliba se rozšířila po  celé kontinetální Evropě, takže v době nástupu křestanství se její kult přeměnil v kult svaté Brigity z Kildare. Za všechny moderní slavné Brigity jmenujme Brigitte Bardotovou, filmovou Venuši (vida, opět bohyně) 60. let,  a  velmi oblíbený německý ženský časopis, který se také jmenuje Brigitte.
Sv. Patrick byl sice velmi horlivý křesťanský misionář, ale k jeho slávě celé Irsko a všechny země, kam irský vliv sahá, v poslední době i my, oslavuje jeho svátek bujarými pitkami spíše rázu pohanského… a slavných nositelů jeho jména je stále bezpočet.

Václava Melčová

облепиха


( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot