top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist

Keltové a jejich hostiny

Vydáno dne 19. 02. 2005 (8623 přečtení)

Dlužno říci již úvodem, že láska k pití a nezřízenému obžerství se netýkala pouze Keltů, ale i například četných římských labužníků, kteří dokázali za jednu hostinu utratit celé jmění. Nejlepší víno Římané svým hostům podávali v nejdražších amforách. Herec Aisopos prý tak utratil za jednu mísu sto tisíc sesterciů. Římský mudrc Seneca nezřízenost svých krajanů v hodování popsal na příkladu Marka Gavia Apicia, příslušníka jezdeckého stavu: ”….. když za kuchyni dostal 100 milionů sesterciů, když promrhal všechny dary vznešených přátel a obrovské částky za hodokvasy, byl pod tíhou svých dluhů nucen přistoupit k zúčtování. A tu zjistil, že se jeho jmění smrsklo všeho všudy na 10 milionů sesterciů. Nato se otrávil jakoby ze strachu, že s deseti miliony bude trpět hlady.” Dále Seneca poznamenal: ”Jedí, aby pak dávili, dáví, aby pak jedli.”

Mezi Kelty a Římany v tomto ohledu nebyl nejspíše velký rozdíl. Římané o galské vášni k lahodnému vínu pouze zaznamenali řadu zpráv a rázem ze svých severoevropských sousedů udělali na mol zpité tupé barbary: ”Když se Keltové opijí, usnou jako pařez…. Nebo se děsně rozzuří.” (Diodorus Siculus, 1. stol. př. Kr.). Stejný autor o Keltech v severní Itálii poznamenal: ”Jejich postup se neustále zastavoval, protože města se bránila a ježto byli zpiti do němoty.” Když se poté roku 386 př. Kr. střetli s Římany u břehů Gallie, ”stačilo Keltům, vyspávajícím opilost, pustit žilou”. Keltové však nepili, pouze když oslavovali vítězství v bitvě… Pili pokaždé, když si našli sebemenší záminku k nějaké oslavě třeba k blížícímu se svátku. Jistě se však nejednalo o hodokvasy, jejichž hlavní náplní byly nezřízené pitky. Mnozí keltští náčelníci (z nichž svou štědrostí proslul nejvíce koncem 2. stol. př. Kr. arvernský král Luern, jenž strojil bohaté hostiny pro všechen lid a rozhazoval do davu kolem sebe zlato) si na svá sídla zvali slavné bardy, aby před početným obecenstvem opěvovali odvahu, hrdinské činy a štědrost svých hostitelů. V jedné irokeltské pověsti jistý bard Coirbra na svého pána Brese složil nepříliš pochvalnou báseň po noci strávené v neútulné a chladné cele:

”Bez jídla na misce,
bez mléka pro telátka,
bez útulku na noc,
bez odměny pro šik básníků,
tak nechť se vede Bresovi.”

Často byly hostiny keltských panovníků stejně nákladné jako hodokvasy římských boháčů. Hodovníkům se předkládalo maso hovězí a skopové, ale také nasolené maso vepřové a pečená nasolená ryba. Velice oblíbené bylo i vepřové, ať již pečené či vařené ve velkém kotli. Hodovníci usedali ke kruhovému stolu, o kterém se zmiňuje při jedné z galských hostin básník Poseidonios. Sedělo se buď na nízkých stoličkách, nebo na zemi vystlané kožešinami. Mimo básnických vystoupení mohli na některých slavnostech přítomní shlédnout i předstírané souboje, které se někdy změnily i ve skutečný zápas, jehož vítěz dostal za odměnu kýtu jako nejlepší druh masa. Někdy se strhnul souboj i mezi spolustolovníky, kteří se mnohdy sami mezi sebou nemohli shodnout, kterýpak z nich je ten nejudatnější, jemuž by měla připadnout lepší část masa.
Hierarchie vládnoucí v keltské společnosti hrála velkou roli i při hostinách, jak nás o tom spravuje Poseidonios, podle něhož nosiči štítů při slavnosti stáli za svým pánem, ale nosiči oštěpů se směli účastnit slavnosti spolu s ostatními. Nápojem, určeným pro bohaté, bylo drahé víno z dovozu, od 6. stol. př. Kr. kupované od řeckých obchodníků z Massilie. Kolem roku 200 př. Kr. Řekové ustupovali sílícímu tlaku římských konkurentů, až se obchod s vínem po dobití Massilie roku 49 př. Kr stal v Gallii výlučnou záležitostí italických kupců. Drahé jihoevropské víno si však nemohl dovolit prostý lid, jehož příslušníci si dopřávali lahodné medoviny a klasického galského piva z ječmene (korma), do kterého se někdy přidával též kmín.
V Irsku se postupem času vyvinula přísná ceremonie, která při hostinách určovala různé druhy masa a pití pro jednotlivé účastníky podle jejich společenského postavení. Stehno prý náleželo nejlepšímu z přítomných válečníků, králi noha, královně kýta a vozkovi kančí hlava. Jeden římský anonym o Keltech napsal: ”Jsou při jídle čistotní, ale hltají jako lvi. Uchopí oběma rukama celou kýtu a ukusují maso přímo z ní…”
Tak si někdy říkám, nejsme-li v tomto svým předkům podobní. Snad je to jedno z dědictví, které nám a našim potomkům předali, neboť ani nám nejsou nezřízené hostiny cizí.

Martin Kubeček

Použitá literatura:
Filip, J.: Keltská civilizace a její dědictví. Academia, Praha 1996.
Clarusová, I.: Keltské mýty… Člověk a jeho ”Jiný svět”. Vyšehrad, Praha 2001.



( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot