top
ltop
AKTUALITY

AKTUALITY

O Bratrstvu Keltů
O našem sdružení
FESTIVAL BELTINE

BELTINE 2014
Ozvěny Beltine 2014
Ozvěny Beltine 2013
Ozvěny Beltine 2012
Ozvěny Beltine 2011
Ozvěny Beltine 2010
Ozvěny Beltine 2009
Historie všech Beltine

FACEBOOK

NAŠE AKCE PRO VÁS
Chystané
Akce Cotios
Nabídka akcí pro vás
Historie našich akcí
VYDÁVÁME
Zpravodaj
e-Kelta
ČLÁNKY O KELTECH
Svátky
Hudba, tanec
Řemesla
Historie
Ostatní
KONTAKT

Bratrstvo Keltů
kelt@beltine.cz

Písemný kontakt:
Bratrstvo Keltů
Korunovační 8
170 00 Praha 7

ASONANCE
Aktuální vystoupení
Prodej alb a zpěvníků
nejlepší české kapely
hrající irské a skotské
balady
O NAŠEM WEBU

Copyright
Bratrstvo Keltů
1997 - 2016
Webmaster
Tomáš Křivánek
Powered by phpRS

TOPlist

Harfy, harfenice, harfeníci

Vydáno dne 29. 05. 2006 (16138 přečtení)

Bez harfy si dost dobře není možné keltskou kulturu představit. Je to zajímavé mimo jiné i proto, že harfa rozhodně není keltský vynález. Do Evropy se dostala přes Řecko (starořecký nástroj varyto je v podstatě jednoduchá harfa) nejspíš z Fénicie anebo obecněji z Palestiny (jak známo, biblický král David hrál na harfu). Je však známa i z Číny a dokonce v Africe se hraje na nástroj kora, který se harfě velmi podobá konstrukcí i zvukem a byl používán v hudebním sdružení Afro-Celt Sound Systém. Keltové se harfy nebo nějakého jejího předchůdce chopili,, s šikovností a tvořivostí sobě vlastní ji dotvořili a začlenili do své kultury, takže se stala povinným nástrojem bardů a posléze se objevila ve státním znaku Irské republiky (jakož i ve znaku pivovaru Guiness).

harfaBardi se po příchodu křesťanství převtělili do putujících harfeníků a mezi obyvatelstvem keltských zemí požívali značné úcty. Trochu to sice pokazili britští okupanti Irska a francouzští páni Bretaně, takže v těchto zemích harfa musela bojovat o přežití, například na proslulý Belfastský harfový festival v roce 1792 se jen s obtížemi podařilo sehnat deset účinkujících z Irska  a jednoho z Walesu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, v Bretani pomohl harfě ke vzkříšení pan Cochevelou, otec Alana Stivella a díky všeobecné renesanci zájmu o folklór – keltský zejména – se keltská harfa vrátila na hudební scény po celém světě. Samozřejmě v různých zemích s keltskou kulturní tradicí harfa prodělala různý vývoj, takže máme harfu irskou (cláirseach), skotskou (clarsach), velšskou (delyn) a bretaňskou (telenn). V Irsku se ještě rozlišuje harfa klasická s kovovými strunami a harfa novoirská se strunami dříve střevovými, dnes nylonovými. Menší formě harfy se v Irsku říká crít, což silně připomíná velšské slovo crwth, označující původní velšský hudební nástroj podobný spíše lyře (v odborné literatuře najdete pro tento nástroj název chrotta). Všechny keltské harfy mají společné to, že jsou diatonické, neboli že jejich struny jsou laděny v jedné určité tónině. Pokud má být možné z tóniny vybočit,  musí být harfa opatřena klíči (keys), kterými se dá ladění jednotlivé struny zvýšit o půltón. Trochu jinak to vyřešili Velšané, kteří vytvořili tak zvanou trojitou harfu. Ta je pro hraní půltónů opatřena přídavnými strunami, takže harfeníci mají trochu víc práce. Zajímavé je, že podobně konstruovaný nástroj byl v barokní době znám v Itálii a v současné době na jeho repliku hraje katalánská hudebnice a zpěvačka Ariana Savall.  Také v Čechách se dříve hrálo na diatonickou harfu; je známá například tzv. nechanická (podle obce Nechanic) háčková harfa. U harfy užívané v symfonickém orchestru se problém půltónů řeší velice složitou přelaďovací mechanikou ovládanou sedmi pedály.
 
Hra na harfu byla původně mužskou záležitostí a patřila k ní také způsobilost skládat a zpívanou formou přednášet oslavné verše pro bohaté příznivce, kteří se kromě toho nechávali bavit příběhy tradovanými z dávných dob. Ústní tradice byla velmi podstatnou složkou kultury, ostatně harfeníci byli většinou slepí a tak jim ani nic jiného nezbývalo. Asi nejslavnějším slepým harfeníkem byl Turlough O’Carolan (Toirdhealbhach ó Cearbhalláin) z hrabství Meath v Irsku, který žil na konci 16. a na začátku 17. století. Oslepl v osmnácti letech následkem neštovic, takže se nemohl živit prací v zemědělské výrobě, naštěstí paní statkářka McDermott Roe byla tak hodná, že ho nechala vyučit hře na harfu, darovala mu koně a služebníka a poslala ho do světa. O’Carolan se ukázal být velice schopným skladatelem, ve své tvorbě kombinoval irské tradiční melodie s barokní kompoziční formou a jeho skladby přebírali další a další muzikanti, nejen harfeníci. Většina jeho skladeb byla zapsána, takže se dochovala až do současnosti a tak se jeho hudba mohla stát neodmyslitelnou součástí repertoáru všech soudobých ansámblů orientovaných na irskou hudební tradici.
 
Derek BellPatrně nejznámějším interpretem O’Carolanovy hudby a irské tradiční hudby vůbec je (vlastně bohužel byl) Derek Bell, který původně hrál na klasickou harfu v Belfastském rozhlasovém orchestru, pak se ale připojil ke skupině The Chieftains a dlouhá léta s ní šířil slávu irské hudby po celé zeměkouli. Další velkou osobností irského harfenictví je Janet Harbison, dlouholetá vedoucí Belfastského harfového orchestru. Ve Skotsku je velmi známý William Jackson, někdejší člen skupiny Ossian. Nesmíme zapomenout na dvě dámy, Allison Kinnaird a Ann Heyman. A samozřejmě výborné zpěvácké a harfenické duo Síleas. Ve Walesu jsou velice proslulí Robin Huw Bowen a paní Llio Rhydderch, která také krásně zpívá.  A samozřejmě nemůžeme vynechat Bretaň. Odtud pochází jeden z vůbec nejznámějších novokeltských hudebníků Alan Stivell, zmínku si ale rozhodně zaslouží také bratři Queffevelantovi, tvořící již mnoho let duo Triskell. A to všechno je samozřejmě jen špička ledovce, úplně jsme vynechali hudebníky z USA a dalších ne-keltských zemí. Zbývá si jen přát,  aby vstali noví harfeníci také v zemích koruny České.


( Celý článek | Autor: administrator | Poslat mailem Informační e-mail | Vytisknout článek: Vytisknout článek )
Email Servis

Pro zasílání aktuálních informací vyplňte Vaši
e-mailovou adresu

oddělovač
Soutěže
neběží žádná soutěž

Výherci soutěží
oddělovač
rtop
lbot rbot
bot